Sokol stěhovavý

10. prosince 2007 v 20:15 | Lina |  O zvířatech

Sokol stěhovavý

  • Je to dravec
  • Samice je výrazně větší než samec a může dosahovat až velikosti havrana.
  • Má dlouhá špičatá křídla a krátký ocas, který se ke konci zužuje
  • Na zbarvení je nejnápadnější charakteristický tmavý "vous" na bílé tváři
  • Jeho kořistí jsou převážně ptáci do velikosti kachny
  • Různé prameny uvádí 15 - 17 poddruhů.
Popis
  • Rozpětí křídel sokola stěhovavého je 85 - 115 cm, délka těla 35 - 50 cm
  • Samci váží od 500 g do 750 g, samice jsou výrazně větší a váží 910 až 1500 g
  • Severnější druhy jsou větší, jižní druhy jsou drobnější
  • Čím severnější populace, tím je celkové zbarvení světlejší, naopak v tropech může zbarvení hlavy a zad být až černé
  • Dospělý pták má tmavě šedý až šedočerný hřbet a bílou spodinu s kapkovitými skvrnami na hrdle přecházejícími v příčné vlnky na břiše
  • Samice může mít spodinu těla nahnědlou
  • Spodinu těla mají výrazně podélně skvrnitou
Potrava
  • Loví téměř výhradně ptáky za letu
  • Jeho styl lovu není příliš vhodný pro pozemní kořist, proto se k lovu drobných savců uchyluje výjimečně a ptáky na zemi se pokouší donutit vzlétnout
  • Při střemhlavém letu dosahuje až 300 km/h (podle některých zdrojů až 400 km/h)
  • Náraz v této rychlosti by byl nebezpečný i pro něj a proto se snaží trefit spíš křídlo, než přímo tělo kořisti
  • Kořist většinou po útoku klesne k zemi, kde ji sokol usmrtí klovnutím, pokud pád přežila
  • Nejčastější kořistí sokola stěhovavého bývají: holubi, hrdličky, špačci, různé druhy drozdů, koroptve, různé druhy kachen, racci, ale i drobnější ptáci jako rorýsi, vlaštovky či pěnkavy. Troufne si i na havrany a vrány. Ze savců jsou častí netopýři, ale i králíci, sysli a veverky.
Rozmnožování
  • Sokoli pohlavně dospívají ve dvou až třech letech
  • V přírodě hnízdí převážně na skalních stěnách, pokud nemají k dispozici skály, zahnízdí i ve starém hnízdě jiného druhu
  • Sám hnízdo nestaví, ani neupravuje, na skále mnohdy hnízdí přímo na holém podkladu
  • Ve střední Evropě snáší samice nejčastěji na konci března či začátku dubna 3-4 vejce
  • Samice si buď potravu sama uloví, když ji samec vystřídá v sezení, nebo jí samec nosí kořist na hnízdo
  • Po vylíhnutí se o mláďata na hnízdě stará 14 dní jen samice, samec přináší kořist, po té se střídají
  • Mláďata opouští hnízdo po 35 až 42 dnech, ale rodiče je nadále krmí ještě aspoň dva měsíce.
Rozšíření
  • Přirozeně se nevyskytuje pouze v Antarktidě, částech jižní Ameriky, na Novém Zélandu a Islandu
  • Před rokem 1950 byla populace sokolů v tehdejším Československu poměrně silná
  • Jeho rozšíření bylo limitováno pouze výskytem vhodných hnízdišť. Pak ale došlo k prutkému úbytku z důvodu již zmíněného nadměrného používání pesticidů a v 70. letech 19. století nebylo při ornitologickém mapování zaznamenáno žádné hnízdění
  • V letech 2001-2003 byl počet hnízdících sokolů v České republice odhadnut na 20-25 párů
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama