FF - Dokud nepoznáš bolest, nemiluješ

27. srpna 2007 v 12:05 | Lina |  Tokio Hotel
Dokud nepoznáš bolest, nemiluješ!
Utíkám šedou, ještě ztmavlou ulicí. Už za chvíli bude východ slunce. Slzy se mi kutálí po tvářích a padají na chodník. Běžím, ani nevím kam. Hlavně pryč od něho!
Doběhnu, až na naše oblíbené místo, kde jsme sedávali. Ani nevím proč, jsem doběhla zrovna sem. Svezu se na trávu a pořád vzlykám.
Proč? Proč mi to udělal? Chodili jsme spolu 3 týdny a celou tu dobu mu nešlo o nic jinýho?
Mohla jsem si vybírat, kluci si mě všímali. Proč jsem se zamilovala zrovna do něho?
Ano. ZAMILOVALA!! Poprvé jsem se zamilovala. Nikdy se mi to nestalo, protože vždycky jsem to brala jako úlet. S ním jsem se cítila nejšťastnější na světě.
Milovala jsem ho! Myslela jsem, že u něho je to stejné, ale mýlila jsem se.
Trochu se uklidním a otočím se. Zrovna vychází slunce a jeho paprsky světla mě oslňují. S úžasem se na něj dívám a vnímám svět kolem sebe. Cítím všechny pocity smutku i štěstí.
Je to jak malý zázrak. Najednou však posmutním a dám se znovu do pláče. Tady jsme se spolu dívali jak slunce vychází i zapadá, ale dnes je to jinak a už nikdy stejné nebude.
Dojdu k našemu domu, vytáhnu klíče z kapsy a odemknu dveře. Poté zalezu k sobě do pokoje a do večera nevylezu. I další den jsem zavřená, a ani on mi už nezavolá.
Mamka se pořád ptá, jestli mi je dobře nebo jestli nejsem nemocná, ale já ji vždy odbydu.
Musím se z toho vypsat a proto začnu hrát na svoji kytaru a začnu skládat text.
Vznikne velmi smutná a nešťastná píseň, stejně jako se cítím já.
Ty slova jsou spojena krví,
z pohledu stala se láska,
ty však na lásku nevěříš,
já bych naopak byla ráda!
Myslela jsem, že jsi jiný
však omyly se stávají,
já chtěla bych ti říct,
že slepá láska vše utají.
Už mě nikdy neuvidíš,
nemáš taky proč.
Já věrnou lásku věřím
a miluju Tě moc!
Ty slova jsou spojena krví,
z pohledu stala se láska,
ty však na lásku nevěříš,
já bych naopak byla ráda.
Nakonec se rozhodnu, že takhle to už dál nejde a nemůžu žít. Obleču se, vezmu si svoji oblíbenou mikinu a nechám mamce vzkaz. Potom už vylezu oknem ven, slezu po stromě a doskočím na tvrdou zem.
Vydávám se směr jejich zkušebna. Nepřemýšlím, proč zrovna tam. Celou cestu přemýšlím a vzpomínám, jak jsem byla malá a jak jsme si se sestrou hráli. Ona se ale pak zabila při autonehodě. Nemohla jsem to bez ní vydržet, ale přátelé a mamka mi pomohli. Ale teď už není pomoci…
Už jsem skoro u zkušebny a dívám se na noční oblohu. Bolí mě srdce. Pořád se ještě rozhoduji, co udělám. Hlavně si potřebuji vyvětrat hlavu a zapomenout na něj! Ale to nejde!
Pořád ho vidím před sebou i když ho teď nenávidím.
Chci jít zadním vchodem zkušebny a naštěstí je odemčený. Pak po schodech nahoru na střechu. Konečně tam dolezu a jsem celkem zpocená. No, mají tam tedy hodně schodů.
Přejdu před střechu a dojdu až na okraj. Pořád přemýšlím, jestli mám skočit a nechat tady mamku, ale zase se shledat se sestřičkou, nebo se vrátit a přetrpět tu bolest.
Stojím na okraji a stále se rozhoduji. Podívám se dolů a chytnu závrať. Rychle zase seskočím zpět na střechu. Nedokážu to!! Prostě to nedokážu! Nemůžu! Teď už vím, že chci žít. Možná i bez něho, ale žít!! Tak se jenom posadím na tu zítku a koukám se na město. Asi po hodině vstanu a rozhodnu se jít zpátky domů.
Když ale přecházím přechod, kousek od zkušebny, najednou se ze tmy vyřítí světla auta a já ucítím tvrdý náraz a strašlivou bolest. Nemohla jsem uskočit!!
Mám zavřené oči a nemohu je otevřít. Jsou strašně těžký. Jenom slyším, jak přijíždí sanitka a jak z ní vystupují zdravotníci. Chce se mi hrozně spát, ale vím co by to znamenalo.
Ale já chci žít!! Chvilku poté, co jsem si uvědomila že chci žít, mám umřít? Bože, prosím ne!!!!
Zdravotníci už mě naložili a vezou do nemocnice. Já pomalu ztrácím vědomí…
Pomalu otevírám oči. Nad sebou vidím něčí tvář, jak se nade mnou sklání. Už ji poznávám! Je to mamka.
" M-m-ami?" zašeptám.
" Kassi, holčičko moje! Máš za sebou těžkou operaci. Srazilo tě auto." řekne a začne plakat.
" Ale já tě nechci ztratit jako Sussy." a podívá se na mě uslzenýma očima.
" Je to se mnou hodně zlý?" zeptám se pořád šeptem.
" No… doktoři říkali, že máš nějakou naději, ale musíš být v klidu…" říká, ale já už jí přestávám slyšet, protože znova usínám…
Zase se probudím, ale nade mnou se nesklání mamka, ale… TOM!!!
" To-tome?!" vykřiknu.
" K-kassi!" podívá se na mě a v očích má štěstí a úlevu. " Promiň, promiň… Moc se ti omlouvám. Nevěděl jsem co dělám a říkám. Můžeš mi odpustit?"
Jenom se na něho dívám a lehce usmívám, protože ještě moc nemůžu.
" Víš, uvědomil jsem si,….že….Tě miluju!" řekne mi ta dvě nejkrásnější slova na světě.
Do očí se mi nahrnou slzy. " Víš, Tome… já tě taky miluju!" v tom se mi však udělá moc špatně a přístroje začnou zrychleně pípat. Do pokoje vletí doktor a spolu se sestřičkou, mi rychle pomáhají a volají další doktory.
" Pane, Kaulitzi. Měl byste asi jít. Pak vám zavoláme." řekne Tomovi stroze doktor a sestřička Toma chytí za ruku.
" A co s ní je?" zeptá se Tom vyděšeně a nechce se hnout z místa.
" No, nedáváme ji moc šancí na přežití. Je moc slabá a vymyká se nám to kontrole."
" Ne!! Já od ní nemůžu odejít!!" začne Tom křičet a plakat. " Já ji miluju!" a chce jít ke mně, ale sestřička ho drží pevně. Já pomalu zavírám oči a nevnímám okolní svět…
_______TOM_______
Sestřička mě násilím " vyhodí " z pokoje a já se svezu na podlahu. Rychle volám Billovi a její mamce. Za 5 minut jsou oba tady. Její mamka se dá do pláče, já s ní a Bill nás drží kolem ramen.
Kassi je první holka, kvůli které brečím. A kterou doopravdy miluju.
Po nekonečných 5 hodinách plného očekávání, se otevřou dveře od operačního sálu a vyjde doktor. Vrhnu se k němu a spustím na něho otázky.
" Pane, Kaulitzi." řekne mi doktor a podívá se na mě velice smutným pohledem. " Slečna Rövingová…zemřela." dokončí to a beze slova odejde. Já stojím jak opařený. Náhle se proberu a z mých úst ze vydere křik, plný bolesti a smutku.
Lidé se na mě otáčí, ale mě je to jedno. Brečím a brečím…
Po dalším hodinách odejdu z nemocnice a už se tam nevrátím. Nemám proč. Ten člověk co tam byl, už nežije…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Kdo se vám nejvíc líbí z Tokio Hotel?

Bill
Tom
Gerge
Gustav
Nikdo

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama